Po letech...

Třásl se zimou, do půl pasu ve vodě po západu slunce.

Vlastně nejen tu snídani.

Nebyla to láska, milý pane T.-eyesi.

Ráno.

Rozum ví.
Srdce se smíří.

Vím,

Jsem s ním v posteli.

Za jeden dotek

"Ne, Emanuelu ne!"

Už strašně dlouho

"Tak kdy zas?" zeptal se.

Popěvek.

Stojí o mě jenom ženatí.

Přišel do kanceláře, když se začínalo šeřit.

Noci dlouhý...

Oči jako čárky, přímo z těch očí do očí úsměv, hlas jako nejhřejivější ze všech pohlazení...

I bolení hlavy má svoje pozitiva.

Jde to.

Vzpomínka na bloguneni.bloguje.