Vzpomínka na bloguneni.bloguje.

Výročí prvního měsíce konce oslaveno kocovinou. Ale rozdíl až takový není, nebýt bolení hlavy, tak je jedno, zvracím-li z burčáku nebo ze žalosti.
Žal nad tím, že má jinou a já to neunesu, se změnil v žal, že z čeho já pláču, to ho neranilo. Usmívá se, milý, klidný...
Lhostejnost je smrtící.
Pláču, křičím, prosím, Chtěj mě, touži po mně, bojuj o mě...
Mlčky.

Mlčí.

Léčba nákupy přes internet. Léčba seznamkou.
99,99% chlapů na seznamkách je k ničemu, hajzlíci nebo looseři. Ale je lepší snažit se soustředit na někoho kohokoli, co mu odpovědět, co mu neodpovědět, než být sama a myslet jen na jednoho.
Mám na výběr z několika lůzrů a jednoho neznámého bez keců rovnou naživo. Co se může stát, buď to bude odporný úchyl, tomu zdrhnu, nebo další do sbírky exotů, s nimiž se dá aspoň mluvit...
Ideální seznamovací schůzka, po níž se účastníci rozejdou opačnými směry se shodným přesvědčením, že idiot je ten druhý.

Chtěj mě, bojuj o mě, vzpomínáš,  než ses rozvedl... - Paní, zkazil jsem si život... - Jen jsem tě objímala...
Mlčky...

I lůzři ale můžou něco dát. Jeden mi dal dotaz na ascendent.
Našla jsem si, co to je.
Našla jsem si celý ten astrologický propletenec o sobě.
Blíženec s ascendentem ve Lvu, s hlavním živlem ohněm a třemi planetami ve třetím, devátém, desátém a dvanáctém domě.
Problém s egem a s vnímáním svého Já.

Vím, v čem mám problém. Nevidím realitu reálně. Vidím to, co bych si přála, aby bylo.
A příliš pýchy na tak málo sebevědomí.

Nikdy mi nic neslíbil. Dokonce hned na začátku, kdysi, mi i přesně řekl, co je zač, s čím mám počítat.
Vytěsnila jsem to.

Chtěj mě, bojuj o mě, byl sis prohlídnout nájemní byt, kam jsi utíkal - Paní, a budete za mnou jezdit? - To víš že budu... - Cestou zpátky jsem tě držela za ruku, jen když jsi musel řadit, pustils mě...
Mlčky...

Když člověk měsíc zvrací, mikroflóra ve střevech umírá na úbytě úměrně buňkám vřelého citu. Trávení čím dál víc otrávení. Každé i sebemenší sousto se v břiše rozedme...
Ráno ve svojí dílně jsem si ulevila, nedomyslela, že je průchozí. Prošel kolega. Zadrhl ve dveřích, pootočil se, natáhl do nosu a povídá - Ty tu takhle po ránu už popíjíš nějaký jablíčko, jooo?

Nejen já vnímám místo reality to, co bych si přála, aby bylo. Evidentně.

Chtěj mě, bojuj o mě...

Která jiná ženská má i prdy sladký po jablíčku...