Noci dlouhý...

Oči jako čárky, přímo z těch očí do očí úsměv, hlas jako nejhřejivější ze všech pohlazení...

I bolení hlavy má svoje pozitiva.

Jde to.

Vzpomínka na bloguneni.bloguje.

Je to jak rýpat se drátem ve zhnisané ráně.

Tu poslední noc, kdy jsme spolu byli... Tak nešikovně jsem ho chytla pod peřinou za prsty.

Prý se mu o mně zdálo.

Takový hezký den to byl.

"Tak důvěřuj ve mně, dej kočímu bič, já vezmu tě s sebou a odvedu pryč..."

Paradox míjení.