Paradox míjení.
Na začátku muž nemůže ani pořádně ležet, jak mu stojí, a dělal by to kdekoli jakkoli, i dělá, když mu to žena dovolí... A ona většinou dovolí ráda...

Po pár letech muži nestojí, dokud on sám neleží, i kdyby se žena těšila nesčetněkrát denně, že tenhle dotyk, tohle popíchnutí, je konečně, konečně začátek něčeho někde jinde než v posteli... Teprv až večer usíná, muž se budí a diví se, že ženu jeho tolikrát osvědčená sáhnutí do míst tolikrát osvědčených ne a ne vzrušit...

Na konci ona pochopí, že všechna ta prohlášení o kvalitě sexu možné pouze mezi léty sehranými partnery je žvást. Že když chce opravdu prožívat sex, a nikoli ho jen poskytovat, musí k tomu používat partnery, pro něž je stále nová.
A on si s úlevou konečně najde přítelkyni novou, jíž může zvednout sebevědomí sdělením, o kolik lepší je sex s ní než s jeho bývalou, dávno už frigidní.