"Ne, Emanuelu ne!"

Na televizní obrazovce se zrovna studem odvrací Japonka v kimonu a mužský hlas jí vilně rádobyrozechvěle sděluje, jak je krásná i bez líčidel, co jí jindy zakrývají tvář.

Vypnula jsem je oba, přímo ze zásuvky. K chaloupce čelem, k lesu zády. V předklonu. To způsobuje chlapům myšlenky, i když už jsou po.

"Ti Japonci to mají stejně nejlíp zmáknutý, celej ten systém nastavenej pro ně, chlapy, ty gejši a tak..."
"Japonci ho mají malýho."
"No, mají ho menšího než my tady... v našich končinách..." (trošku zadrhnutí a vzdušný oblouk rukou - jak moc asi přemýšlí, o kolik ho má většího...) "ale evidentně jim to vůbec nevadí, umí si to zařídit a užít..."
"Právě proto, že ho mají malýho, o to víc potřebujou ženský, co si s ním dobře poradí."
"No, na tom něco bude. Víš, proč si Lennon dovedl, vzal s sebou tam tu...?"
"Protože dobře šukala."
Přizaskočené přizadušené zasmání se za mými zády místo další konverzace. I jména mu  vypadávají, při tomhle myšlení.
Sedím si na patách.
"Ale ty gejši nejen že uměly šukat, ony taky byly vychovaný, jak s těma chlapama mluvit. Nezatěžovaly je svýma pitominkama, naslouchaly jim a mluvily o tom, o čem chtěli mluvit oni..."

Není Japonec.
A já nejsem gejša.

Gejši by se nenavalovalo, když ho má až vzadu v krku, a nerušila by jeho prožitek podivnými dávivě bublavými zvuky.

Dneska píšu do mejlu:

"Přemýšlím, jestli bych chtěla být něčí Yoko Ono.
Prý ho ovládala, řídila. V soukromí velela.
Nevím, jestli bych chtěla.
A proč bych nechtěla.
Jestli ne třeba jen proto, že jsem v podstatě líná. Pohodlná. Nebo zbabělá."

Yoko Ono se určitě nenavalovalo.
A uměla ovládat a velet.
Proto si ji vzal s sebou.
Mně se navaluje, i když mu to dělám ráda, mám ráda jeho chuť. A nevelím. Nemám potřebu.
Jen naslouchám, a když už občas mluvím, mluvím k tomu, co zajímá jeho.
Vděčná, že přijel, odevzdaná, že jakmile to ráno skončí, bude na trní odjet.
Že bude jen tohle, a žádné společné prodloužené víkendové lyžování v Alpách, žádný výlet na motorce po jemu blízkých místech, žádná dovolená ve dvou na Vltavě...
To jsou jen sny ze slabších chvilek, které stačí snít, už nejsou potřeba uskutečňovat... Ani není žádoucí je uskutečňovat...

Bude opakovat, jak je mu se mnou dobře, ale do svého života mě nepovýší.
Dobře šukám, až na to kouření, ale nemá potřebu si mě vzít s sebou.

Jako ti před ním.

A co když to, že je mi to líto, je jen další sen, který stačí snít...

Jak je vám, gejši...