Je to černá magie, když se muž dotýká sám sebe.
Zachází sám se sebou.

A je to propast mezi světy.

Vždycky jsem chtěla vidět, jak si to muži dělají.

Nikdy mi to žádný neukázal.

Nechtěl.

Ale jak si to dělám já, to vidět chtěli.

A tak se dívali.

Dívali se.

"A ty?" ptala jsem se pak.

Rozpaky...

Byl tu včera. Na kafe. Povykládat, jen tak, o práci, o historkách z dílny...

"...a řekl jsem mu - tak proč tam jsou ty fleky? Přece když si ho honím..."

"Ukážeš mi někdy, jak si ho honíš?"

"Cože?"

Ticho. Čekám.

"Asi ne. Asi bych se styděl."

Bane, pane, o studu to není. Nestydíš se dívat, jak si to dělám já, jak to dělám tobě, jak dělám cokoli, co si přeješ. To, co cítíš, není stud, jen nejistota. Ztráta sebe při tom prohození rolí...

Protože kdo se dívá, vládne.