Svážu ti ruce, řekl.

Nikdy to neudělal.

Ani on, ani ten po něm, ani ten další po něm...

Protože každý chce ruce cítit. Protože každý se miluje, aby byl s tím druhým. Ne sám za sebe.

Jako celý život.

Být s tím druhým jako chvilka nesmrtelnosti.

Možná jen proto v tichu natahuju ruce, po spáncích, po víčkách, po obloucích obočí...

Ty, cizí, hluboko za prahem ve mně, já v tobě vteřinu nesmrtelná...