Rýpe mi zahnutým drátem v podbřišku. Prstem hladce mezi nohama a nehtem uvnitř. Drásá. Do chuti křičet Kde jsi, dodělej to..., do svírava jako po nejtrpčím víně, když se oči přivírají a tělo otvírá...

Ten někdo ve mně - vím, že ten ve mně, kdo mi to dělá, je muž, ne žena.

A hledá svůj protějšek venku. Protějšek, který by ho byl hoden.

Někoho, nad kým by se nemusel shovívavě usmívat, když přijde na věc.

Těžko se nachází, takový protějšek. Možná by to musel být muž uvnitř s ženou, možná naopak, zatím všichni muži se zdají mít uvnitř buď ženu, ale nějakou hysterickou, a nebo nic, nic...

Možná má můj vnitřní muž smůlu, možná svůj protějšek nikdy nenajde.

Nevadí.

Vadí. Ale ne tak moc, aby...

Lepší nic než něco z nouze. Než shovívavé usmívání se a další neopakování bez jakékoli lítosti. Jen s úlevou a nechutí se ohlížet.

Drásej mě uvnitř můj muži. Mám tě ráda.

A znám výši tvé ceny.