Sen. O třech mužích v hovoru, naslouchám jim. Tak, jak se naslouchá večer před usnutím, ráno po probuzení... Když se ještě nechce vstávat, jen se otočit na bok a dívat se naproti...
Jsem dvě. (Někdy i tři, čtyři... Kolik vlastně žiju životů?) Obě chtějí dostat svoje, paralelně vedle sebe, neslučitelné, neoddělitelné, předhání se, brzdí, přetlačují... A já jedna jenom jedno tělo mám, jednu hlavu, jednu podobu, jenom v jednom čase běžím...