Nebyla to láska, milý pane T.-eyesi.

Bylo to vzájemně tolerované sdílení míjení se. Každý sám pro sebe to svoje.
Držené pospolu bodovým lepidlem občasného spojení míst, jimiž se nelze minout.
Téměř homologovaných míst.

Oč jeden prosil, to nedostal.
Oč se druhý neprosil, bylo mu nabízeno.

Ještě že homologace je hardware na typu softwaru nezávislý.

Ale nejhezčí stejně bylo to poprvní.
Nic za, všechno před, úžas, něha a vděk...
Štěstí...

A pak to ráno, kdy mi udělal snídani.

---

Když jsem mu to řekla, už nikdy ji neudělal.