16. 6. 2006

Prázdno

Prázdno v duši je pusto, rozpínavý vzduchoprázdno, šeď bez barvy, dusivá tíha nicoty, mrtvo...

Pomine. Zlomí se a překypí.

A pak, naplněno, přeplněno, stroj co běží na plný obrátky, uvnitř sebe postrádá...

Tisíckrát za den nastartovaná na nejvyšší obrátky tě postrádám, tisíckrát za den svírá prázdno uvnitř boků, tisíckrát za den to mezi nimi bolí nutkáním tě cítit, jak vcházíš, vyplňuješ, vsát tě do sebe, obemknout, pohltit... tisíckrát za den ti otvírám nohy, tisíckrát za den mě rozesunuješ, tisíckrát za den nad tebe poklekám, držíš mě za boky, řídíš ty vteřiny před průnikem, stehna napnutá dosedáním, vrážím se do tebe, vrážíš se do mě... tisíckrát křičím, křičím, rozbij mě, vyplň mě, proder se mnou, všude, kudy můžeš, nepusť a zapadni do mě a otoč mě v tebe, klíči můj, a pak

uvnitř mě celou silou pukni...

Žádné komentáře:

Okomentovat