Tři a tři.

Sen ženských - dva chlapi.
Sen chlapů - dvě ženy.

Záměna poměrů. Nejen.

Neznám ženskou, která by si přála, aby si to ti chlapi udělali taky mezi sebou.

Křičte o rolích, militantní feministky.

Chlap má jen jednu. Chlapa. Ženská má dvě.

Nebo já mám dvě... Vím to...

Dívala bych se na ni, na její tělo, na prsa a bradavky, ten pohled, co mě vždycky přitahuje, co není o srovnávání se...
První dotyk, prolomit stěnu, sáhnout na ni, na strnutí krku, na ženskost ramen, dýchajících klíčních kostí, šlach a jamek v podaží, na ten protiklad pod nimi, dvě tíhou přeplněná vybujení, dvě obří kapky vody na čepeli listu po dešti, tmavá zrna dvorců dvě těžiště jen jen ukápnout... Nikdy neukápnou, nikdy se nespojí s plochou pod nimi... Ta plocha z délky a šíře sbíhající se k sobě dvěma zářezy třísel, stahuje všechno po jediné cestě, do středu, sobě do středu, do nejhlubší hlubiny prostorů, tak pevně v jednom celku spojených, že do nich člověk může prostoupit zase jen sám sebou, týmiž místy...

Dívala bych se a věděla, že mám kostým jen do jedné role.

Těžko si představovat, že miluju ženskou jako ženská, když vím, jak bolí, nemít čím jí to udělat jako chlap...